– 1. verze

 To jsou vedra, to jsou hice, umoří nás za pár dní, 
 Bešefex je expedice podivuhodně fádní. 
 Ač je parta ostřílená, vybratá a prosetá, 
 Bešefex je uhozená, po chatě se klevetá. 
 Pročpak jenom, pročpak asi dopadáme neslavně ? 
 Tycho de Quis rve si vlasy, co mu zbyly na hlavě. 
 Všichni mručí, každý reptá, moc se diví Valika, 
 brabenec dál kvítko leptá, jeho se to netýká. 
 Moudrý Ezop nezná radu, jak se z nudy vybabrat, 
 zdá se tedy, že v tom pádu zbývá jenom tklivě lkát. 
 Už jsme nejspíš hrozně staří, olezlí a degere, 
 každý se v tom horku smaží, a nuda nás sežere. 
 Je to smutný osud sice, braňme se my - suchaři, 
 Bešefex pak expedice jako bolid zazáří. 
 Od rána do pozdní noci, dejme nudě šach i mat, 
 bezoveckou expedici nenechme si rozviklat. 

 V jednom městě, Hradec zve se, v temnu k nebi barák pne se. 
 A ten barák, ach, můj bože, okupoval suchý dóže. 
 A ten dóže s chotí svojí kolkolem úklady strojí. 
 Kdo by rušit chtěl je v noci, tomu není víc pomoci. 
 Nenávidí astronomy, za slávou jak psi se honí. 
 Nebe znají z vyprávění, koukat na ně třeba není. 
 Úřadovat dóže umí, kdo tam přijde, ten jen čumí. 
 Na plivátku, na rosnici inventární štítek visí. 
 Návštěvy se hrnou v davu na hvězdárnu pro zábavu. 
 Dóže proslavil ji v kraji, mejdany tu pořádají. 
 Rum a pivo proudem teče, co se vleče neuteče, 
 říká dóže. RaJ má tady z mokré čtvrti kamarády. 
 Ještě jedno nerad vidí: Když ho autem někdo šidí. 
 To hned křičí: "Co vás vede". Pro hvězdárnu nepojede. 
 Ona Dona, bez pardóna, zválí sladce hladce slona. 
 Nebudem se dále šířit, kalné vody prudce vířit. 
 Zakončeme raděj notu a spolkněme tu LH-psotu. 
 Vždyť to všichni dobře víme, že to jinde není jiné.