Kuiperův pás

Nacházíme se 40 AU od Slunce, teplota na povrchu kometárních jader je menší než 50° nad absolutní nulou. Svítivost Slunce je zde 1500x menší než na Zemi a průměr jeho kotoučku nedosahuje ani 1 úhlové minuty, tedy asi jako Jupiter na pozemské obloze. Jeho jasnost je ovšem stále úctyhodná a s -17,73 mag ho na obloze určitě nepřehlédneme.

Kuiperův pás je pozůstatkem mnohem rozsáhlejšího útvaru, původního oblaku kometárních jader. Ten ovšem zasahoval mnohem blíže ke Slunci. Jak však ukazují modely ranného vývoje Sluneční soustavy, docházelo zde zřejmě ke značnému pošťuchování mezi planetami a následně i do komet. Planetární poruchy způsobily vzdalování a přibližování plynných obrů a došlo například i k prohození drah mezi Uranem a Neptunem. Uranu se po těchto událostech naklonila osa rotace kolmo k oběhu, místo toho aby se kolem Slunce se spíše "kutálí" po své dráze. Mnohem horší následky to mělo ale pro oblak komet. Kuiperův pás je jen drobný zlomek původního útvaru, úzká oblast vnějšího okraje, kde navíc zůstala pouze tělesa uvězněná s oběžnou drahou v rezonanci s Neptunem. Tomu se tak systematicky vyhýbají a mohou zde nerušeně obíhat po miliardy let.

Tělesa v Kuiperově pásu dělíme na tzv. pluťata - jak název napovídá jejich největší zástupce je Pluto (s ním pochopitelně Charon), Orcus a všechna tato tělesa spojuje dráha s oběžnou dobou v rezonanci 3:2 k Neptunu. Hlavní skupinou těles jsou tzv. "twotinos" tělesa s oběžnou drahou v rezonanci 2:1 k Neptunu. Zde je největší koncentrace těles, patří sem např. Makemake, Haumea, Quaoar.

O nás

SMPH sdružuje profesionální i amatérské astronomy, se zájmem o drobná tělesa Sluneční soustavy. Pořádá pozorovací expedice, semináře, popularizuje astronomii a poskytuje pomoc začínajícím pozorovatelům.

Kontakt

Jakub Černý: 
kaos@kommet.cz

Podpořte naši činnost darem 60 Kč