Co se ale děje v takovém případě s jádrem? Množství produkovaného plynu a prachu zůstává stejné, ale s přibližováním se zvyšuje intenzita Slunečního záření. To znamená, že jádro se bude více zahřívat, jelikož unikající plyn již nebude stíhat chladit. To způsobí prohřátí hlubších vrstev a silné tepelné namáhání jádra. Výsledkem může být outburst, nebo dokonce rozpad jádra.
Ze svých analýz si pamatuji kometu, u které bylo předperihelové chování velice podobné. Jedná se o kometu C/2000 WM1 (LINEAR), procházející přísluním na začátku roku 2002. Tato kometa několik dnů po průchodu prodělala silný outburst o 3 mag a došlo u ní poté k velké změně vzhledu způsobeného množstvím uvolněného prachu.
Pojďme si obě komety srovnat.
Jak kometa McNaught tak kometa LINEAR jsou nové komety z Oortova oblaku. Perihel komety LINEAR byl 0.55 AU od Slunce, McNaught 0.41 AU od Slunce Kometa LINEAR zpomalila zjasňování na hodnoty H0 (absolutní magnituda) 6.5 a mocnina n = 0.4 ve vzdálenosti 1.32 AU od Slunce. Kometa McNaught změnila parametry na H0 5.58 a n = 0.85 ve vzdálenosti 1.17 AU od Slunce.
Je tu tedy možnost, že se jedná o typově podobná tělesa s podobným průběhem jasnosti a teoreticky by mohlo dojít u komety McNaught okolo průchodu perihelu také k outburstu.
Kometa LINEAR před průchodem přísluním nalevo. Napravo, po outburstu začala produkovat obrovské množství prachu a tak prachový ohon živený dvěma protilehlými výtrysky začal být mnohem výraznější.


