O rozpadu jedné z nejvíce medializovaných komet současnosti - C/2010 X1 (Elenin) - jsme informovali v příhodně nazvaném článku: Good bye, Elenin!. Kometa se rozpadla při průchodu kolem Slunce a na několik týdnů nebyla pozorovatelná, až v říjnu se teoreticky měla objevit na obloze severní polokoule. Astronomové napjatě očekávali, co z komety zbude. V poslední noci se konečně dočkali potvrzení, na dráze komety se pohybuje už jen nezřetelný oblak prachu!

Kometa Elenin byla trpasličí kometou, velikost jejího jádra se pohybovala řádově ve stovkách metrů. Možnost rozpadu komety a pozorování oblaku prachu byla zmíněna již v článku z 11. ledna. Přestože jsme přišli o možnost pozorovat tuctovou kometu na hraně viditelnosti pouhým okem, získali jsme naopak šanci možná nejlépe v historii zmapovat rozpad komety a zachytit její pozůstatek tak dlouho po rozpadu!
Jeden z posledních snímků komety před průchodem kolem Slunce. Autor J. Drummond

Člověk, který porazil techniku

Dobře si zapamatujte jméno: Juan Jose Gonzáles, byl to totiž první člověk, který spatřil pozůstatek komety Elenin a porazil tak armádu dalekohledů s CCD kamerami svým zrakem. Již ráno 9. října ohlásil pozitivní pozorování protaženého prachového oblaku o souhrnné jasnosti 10.7 mag a velikosti 6 úhlových minut svým 20-cm SCT. Aby kometu spatřil, vydal se neohroženě do Cantabrijských hor, 1720 m.n.m. vysoko. Jeho pozorování potvrdil pouze Mieczyslaw Leszek Paradowski stejný den z Polska, který nahlásil pozorování nezřetelného oblaku s jasností kolem 12.0 bez zřetelného středu.

Vzhledem k tomu, že pokusy kometu vyfotit dalekohledy s CCD kamerami byly tou dobou neúspěšné, stal se Gonzáles terčem značné kritiky. Jeho pozorování označil za neplatné i slavný pozorovatel a objevitel komety C/1995 O1 (Hale-Bopp) - Alan Hale. Stejně tak John Bortle, dlouholetý pozorovatel a významná osoba ve výzkumu komet, prohlásil tato pozorování za chybná.

Chybná se nakonec ukázala být strategie obsluhy dalekohledů s CCD kamerami. Tým ve složení Ernesto Guido, Giovanni Sostero a Nick Howes jako první zkusil k focení komety nepoužívat velký dalekohled, ale naopak, malý s velkým zorným polem: 10-cm, f/5 APO refraktor. A byli překvapeni úspěchem! Na snímku byl zachycen protáhlý oblak se stejnou orientací protažení hlášenou J. S. Gonzálesem. O jejich úspěšném zachycení vč. animace pohybu oblaku se dočtete na jejich blogu.

S fotografiemi prachového oblaku se roztrhl pytel

Úspěch trojice astronomů byl během několika hodin potvrzen od řady dalších fotografů. Očividně jsme se stali svědky historické události, zachycení zbytku komety téměř 2 měsíce po jejím rozpadu s možností dalšího sledování. Je pravděpodobné, že získáme dost dat o povaze prachu a rychlosti jeho rozptýlení. Následné "zvážení" pozůstatků komety a sumy vyprodukovaných plynů umožní určit hmotnost a složení kometárního jádra.
Snímek pozůstatku komety jejím objevitelem: Leonid Elenin

Nejlepší snímek komety zatím od slavného fotografa komet R. Ligustriho. Apo 106/530 + colour ccd STL8300.

Známky pokračující aktivity

Jakkoli se to zdá podivné, objevil japonský astrofotograf Hiro známky pokračující kometární aktivity v pozůstatku komety. Na snímku z 27. října se mu povedlo provést snímke komety v zeleném kanálu. Toto je spektrum na kterém lze očekávat světlo emisí ionizovaného plynu, nikoliv prachu. Snímek tedy možná dokládá sporadickou kometární aktivitu v oblaku po zaniklé kometě.

Vysvětlení by mohlo existovat, kometa přiletěla ke Slunci jako několika set metrový slepenec malých balvanů (velikých řádově desítky metrů) a její aktivitu zajišťovalo "lepidlo" ze zmrzlé vody a plynů. Jak se toto lepidlo rychle vyčerpávalo začalo docházet k rozlepení celého jádra. Několik dní poté po překotném odpařování z maximální plochy došlo k vyčerpání lepidla, tehdy jsme mohli poprvé pozorovat silné slábnutí komety. Balvany se pomalu od té doby rozlétly v oblaku prachu a vytvořily jakýsi pás. Zatímco z jemného prachu se těkavé plyny a voda odpařily velice rychle, menší balvany mohou strále produkovat emise plynů. Jejich velikost se může pohybovat kolem 20 - 50 metrů, podobné velikosti měly úlomky zaniklé komety C/1999 S4 (LINEAR) na snímcích z HST (Hubble space Telescope) a VLT (Very Large Telescope). Při porovnání snímků z obou dalekohledů bylo zjištěno, že úlomky pokračovaly i v případě této komety v nepravidelné aktivitě.

V případě komety Elenin by tyto úlomky měly hypotetickou jasnost me 27. až 29. magnitudou, tedy opět pouze v dosahu velkých profeionálních dalekohledů. Na nepozorovatelnosti komety se tím bohužel nic nemění, pokdu ovšem nemáte na zahradě Hubbleův dalekohled, pro fyziku komet je to ovšem významný objev.

Detaily ke snímku
 


* Články lze libovolně přejímat pod podmínkou uvedení autora a odkazu na originální článek
Autor:

Jakub Černý

(kaos)

Datum: 2011-10-22 12:59

Najdi článek podle tématu:
Podobné články:
Rychlé novinky z FB: