Warning: A non-numeric value encountered in /var/www/clients/client181/web225/web/kommet.cz/www/system/functions.php on line 4082

Petr Horálek: Kometa 73P Schwassmann-Wachmann 3




Po delší odmlce se můžeme opět těšit na velmi zajímavou kometu. V roce 2006 se totiž očekává opravdu mimořádně příznivý návrat periodické komety 73P Schwassmann-Wachmann 3, která v druhém květnovém týdnu proletí v neuvěřitelně malé vzdálenosti od Země &#8211; 0,074 AU (11,1 mil km, což je asi 29 násobek vzdálenosti Měsíce od Země). Tímto přiblížením předčí i věhlasnou kometu C/1996 B2 Hyakutake, která minula Zemi ve vzdálenosti 0,102 AU (14,9 mil km) 25. března 1996. Pamětníci dokonce potvrdí, že mohli sledovat chvost dlouhý přes 80° a že sledovali historicky kometu, jejíž vzdálenost perigea překonaly jen 32 komety předtím (historicky dochované). Kometa 73P bude znovu tou 32., protože už jednou byla od Země v malé vzdálenosti (31.května 1330, 0,062 AU). Avšak to je jen polovina toho, co kometu činí tak zajímavou. Druhou polovinu si uvědomíme v průběhu článku...<!--more-->Kometu objevili 3. května roku 1930 Arnold Schwassmann a Arno Arthur Wachmann, němečtí astronomové působící na Hamburské hvězdárně v Bergedorfu. Byl to malý difúzní obláček na snímcích té noci; jejich primárním cílem však bylo monitorování a hledání planetek, takže kometa byla jakousi milou odměnou. Na jejich snímku dosahovala kolem 9,5 magnitudy a při pozdějším dohledávání byl nalezen předobjevový snímek v archivu pozorování hvězdárny v Babelsbergu. Ten pocházel již z nocí 27. a 29. dubna téhož roku.
<br><br>
Kometa se 31. května přiblížila k Zemi na méně než 0,062 AU (6 &#8211; 7 magnitudy). Dále byla pozorovatelná až do 24. srpna, kdy se ztratila z dosahu tehdejších přístrojů na pomezí souhvězdí Ryb a Vodnáře. Astronomové však mohli z napozorovaných dat celkem spolehlivě určit její periodu oběhu, která činila 5,44 &#8211; 5,46 let.
<br><br>
Veliké očekávání komety v roce 1935 však zklamalo a jak už to bývá, i 73P byla navíc ovlivněna slapovými silami planety Jupiter. Takže následujících 44 let byla ztracena. Konkrétně Jupiter její dráhu ovlivnil v říjnu roku 1953 a v listopadu 1965. Evropští matematici N.A. Belyaev a S.D. Shaporev v roce 1973 předpověděli, že po nemožném návratu roku 1974 může být nalezena až v roce 1979. Po znovuobjevení 13. srpna 1979 (J. Johntson a M. Buhagair, Perth v Austrálii) byla již pozorována pravidelně. V roce 1990 proletěla od Země ve vzdálenosti 0,367 AU. Nejpřekvapivější průlet byl však ten následující.
<br><br>
Japonský astronom K. Kinoshita ji 19. srpna roku 1995 spatřil jako obláček 12,9 magnitudy. Předpověï pro návrat byla nepříznivá &#8211; kometa se měla 17. října 1995 nacházet od Země ve vzdálenosti 1,311 AU a navíc byla pořád nízko nad západním obzorem v souhvězdí ©tíra poblíž slunečního kotouče, od něhož úhlově vzdalovala, avšak byla pořád nízko nad obzorem v souhvězdí Střelce. Když se kometa v září 1995 téměř ztratila v záři Slunce, začala rapidně narůstat její rádiová OH emise. Kometa měla původně 9. magnitudu, avšak po konjunkci se Sluncem ji astronomové pozorovali jako objekt skoro o magnitudu jasnější. Osud do komety znovu udeřil počátkem října ještě před průchodem přízemí, kdy v průběhu několika hodin narostla jasnost komety na 6. magnitudu!
<br><br>
Do konce prosince její vysoká aktivita umožòovala za normálních podmínek již zcela nepozorovatelnou kometu sledovat pouhými binokuláry. V polovině měsíce ještě dosáhla 8. magnitudy, když prošla další explozí. Už po prvním zjasnění u ní bylo objeveno podvojné jádro, po prosincové explozi to byly 4 jádra označena písmeny &#8222;A&#8220; &#8211; &#8222;D&#8220;. Ještě by stálo za zmínku, že v roce 1996 byl fotometricky odhadnutý průměr největšího jádra &#8222;C&#8220;, jenž činil 1,1 km.
<br><br>
Není tedy divu, že nejnapínavějším očekáváním v historii pozorování komety byl rok 2001, byť to byl velmi nepříznivý návrat. Ještě v listopadu roku 2000 se objevily její 3 komponenty, které se po předchozím návratu geometricky a matematicky shodovaly s jádry &#8222;B&#8220; a &#8222;C&#8220;. Zbylá dvě jádra zanikla. A to třetí objevené? Ukázalo se, že při posledním fragmentaci nebyla složka &#8222;C&#8220; jednotnou, ale dvojitou. Postupně se menší fragment z dvojsložky &#8222;C&#8220; vzdaloval od svého souputníka, až jej bylo umožněno nalézt při tomto návratu. Získal označení &#8222;E&#8220;.
<br><br>
Složka &#8222;C&#8220; se stala hlavní složkou a byla nejjasnější, &#8222;E&#8220; byla o 1,5 &#8211; 2 magnitudy slabší a &#8222;B&#8220; o 2,5 &#8211; 3 magnitudy slabší (obě vztaženy k &#8222;C&#8220;). V roce 2000 došlo k další fragmentaci (komponenta &#8222;C&#8220;) a mohly být krátce sledované &#8222;kometky C, E, B a F&#8220;. Koncem roku 2001 se již komponentu &#8222;E&#8220; nepodařilo nalézt. Otázkou návratu roku 2006 tedy zůstává: Kolik komponent ještě existuje a čím nás překvapí tento geometricky velmi příznivý návrat?
<br><br>
Jak je to s dráhou na obloze? Vzhledem k tomu, že není jisté, kolik komponent existuje, uvedeme zde dráhu té nejjasnější a největší komponenty &#8222;C&#8220;; navíc úhlové rozdíly jednotlivých komponent na obloze budou markantní a bylo by nutné uvádět dráhu pro každou z nich zvlášť (počátkem ledna budou od sebe kolem 0,4° daleko, počátkem května to již budou jednotky stupòů!).
<br><br>
Dráha složky &#8222;C&#8220; v lednu 2006 začíná v severní části souhvězdí Panny, kde 19. ledna mine o 0,5° jižně epsilon Vir (2,9 mag). 13. února se dostává do jižních hranic Pastýře, je tedy pozorovatelná časně ráno. Zde mění svůj směr z východního na severní a 23. března prolétá asi 2,5° východně od alfa Boo (-0,05 mag, Acturus). V polovině dubna její pohyb nabírá na rychlosti, 18. dubna vstupuje z jihozápadu do Severní koruny, je pozorovatelná již celou druhou půlku noci. 29. dubna vstupuje do Herkula, kde se 1. května setká v jižním směru s věhlasnou kulovou hvězdokupou M13. Dělit je budou necelé 2°. Do blízkosti nadhlavníku se dostává 6. května při vstupu do Lyry (prolétá přesně ve středu souhvězdí), kdy se zároveò již velmi přibližuje k Zemi. 10. května se naskýtá možnost pro fotografování, kometa je v okraji Mléčné dráhy a letí přes &#8222;krk&#8220; Labuťě. 13. května jen na chvilku poletí v Lištičce a je nejblíže k Zemi (0,07 AU). Dalekohledy můžeme posledních několik dnů sledovat její rychlý pohyb &#8211; za hodinu urazí víc než 0,3°! Další den vstupuje do Pegase a její viditelnost se krátí. 21. května je již v severní části Ryb, o šest dní později vstupuje do Velryby a ztrácí se na chvíli na denní obloze. Opět se vrací na ranní oblohu počátkem července, kdy bude do konce roku 2006 stále v souhvězdí Velryby. Měsíc vždy ruší v první polovině měsíce, avšak kometa je od něj vždy dostatečně daleko v období svého největšího přiblížení k Zemi
<br><br>
Předpověï jasnosti všech složek komety je samozřejmě velmi nejistá. Pozitivní úlohu zde hraje malá vzdálenost od Země, avšak budeme se muset spolehnout na fyzikální vlastnosti jednotlivých jader naměřené z předchozích návratů. O širokém rozptylu odhadů jasnosti svědčí i fakt, že komponenta &#8222;C&#8220; má být dle optimistických zpráv jasná kolem 2. magnitudy, dle pesimistických výpočtů &#8222;jen&#8220; 7. magnitudy. Vše též závisí na tom, nakolik budou jednotlivé složky aktivní. Nicméně ať už bude jasnost jakákoliv, je jisté, že pro mnohé to bude největší přiblížení komety k naší planetě za celý jejich život.
<br><br>
Zdroje:
1) Hvězdářská ročenka 2006, P. Příhoda a kol., Pasáž meziplanetární hmoty &#8211; Vladimír Znojil, HaP Praha, 2005<br>
2) Zpravodaj společnosti MPH číslo 12 (222), Vladimír Znojil a Ivo Míček, 2005<br>
3) http://cometography.com/pcomets/073p.html

O nás

SMPH sdružuje profesionální i amatérské astronomy, se zájmem o drobná tělesa Sluneční soustavy. Pořádá pozorovací expedice, semináře, popularizuje astronomii a poskytuje pomoc začínajícím pozorovatelům.

Kontakt

Jakub Černý: 
kaos@kommet.cz