Kometa D/1819 W1 (Blanpain) znovunalezena?




Dne 28. listopadu 1819 objevil M. Blanpain, během projektu vizuálního hledání nových vlasatic na Marseillské observatoři, novou kometu. Nacházela se na ranní obloze a její jasnost se pohybovala okolo 6,5 mag. Nezávislým objevitelem se stal nejúspěšnější lovec komet 19. století J. L. Pons, který ji nalezl 5. prosince 1819. Vzhledem k značné časové prodlevě však kometa nenese jeho jméno. Oficiální označení bylo stanoveno na 1819 IV P/Blanpain, dle současných pravidel na D/1819 W1 (Blanpain). Od svého objevu byla kometa sledována až do 20. ledna 1820. Necelý dvouměsíční oblouk však pokrývá jen 13 poloh, které byly použity k výpočtu dráhy. Vzhledem k jejich nízkému počtu bylo dráhové řešení značně nejisté. Nicméně přesto se výsledná eliptická dráha považovala za nejlepší řešení. Podle ní se měla kometa navracet každých pět let, ale od roku 1820 již nebyla nikdy nalezena a desetiletí od desetiletí se naděje snižovala až se kometa nakonec dostala mezi definitivně ztracené. ©ance na znovunalezení podle výpočtů klesla na nulovou hodnotu a jediným východiskem mohl být čistě náhodný objev v rámci současných výkonných přehlídek oblohy.<!--more-->A skutečně, necelých dvěstě let po objevu Blanpainem se naskytlo možné řešení.

<br><br>

V roce 2003 oznámil S. Foglia z Milána, že M. Micheli vyslovil domněnku možné identity ztracené komety D/1819 W1 (Blanpain) s asteroidálním tělesem 2003 WY25, objeveným v rámci projektu Catalina Sky Survey 22. listopadu 2003 [1]. K tomuto závěru dospěl zpětnou integrací dráhy planetky 2003 WY25 uvedenou v cirkuláři MPEC 2003-Y78 [2] (i přes neshodu v argumentu perihelia kolem 17 stupòů).

<br><br>

V současnosti P. Jenniskens, NASA Ames Research Center, nezávisle prokázal spojitost pozorování vykonaných v letech 1819-2003 s rozdílem argumentu v periheliu jen 0,2 stupně. Následné výpočty, které vykonal Brian G. Marsden, zahrnující přehodnocené pozice z let 1819-1820, potvrzují rozptyl v argumentu perihelia jen 0,2 stupně. Marsden dále ukázal, že neshody všech tří úhlových elementů je možné snížit až na 0,01 stupně. Zárověò publikoval následující orbitální elementy dráhy (s parametrem H = 21,1 odpovídajícím stelárnímu vzhledu, které si tělěso uchovalo i během těsného průletu kolem Země 0,025 AU dne 12. prosince 2003):

Epoch = 2003 Dec. 27.0 TT

T = 2003 Dec. 11.5776 TT Peri. = 9.0695
e = 0.675583 Node = 69.3827 2000.0
q = 1.000069 AU Incl. = 5.9292
a = 3.082662 AU n = 0.1821022 P = 5.412 roků

Zpětná integrace této dráhy nám dává pro rok 1819 značně rozdílný čas průchodu periheliem. Pokud se však započítá korekce Delta (T) = - 4.28 dní a modifikují se úhlové elementy dráhy, dostaneme:

Epoch = 1819 Nov. 22.0 TT

T = 1819 Nov. 20.27 TT Peri. = 349.65
e = 0.7028 Node = 80.02 2000.0
q = 0.8893 AU Incl. = 9.23
a = 2.9928 AU n = 0.19036 P = 5.18 roků

Tyto elementy jsou ve vynikající shodě pro 10 ze 13 pozorování vykonaných v Paříži, Bologni a Milánu během časového intervalu 14. prosince 1819 až 15. ledna 1820. Odchylka v polohách činí jen 90 obloukových vteřin. [3]

<br><br>

Informační zdroje:
<br>
[1] MPEC 2004-W41: 2003 WY25 [online]. [cit. 2005-02-23].
<a href="http://cfa-www.harvard.edu/iau/mpec/K03/K03W41.html">
http://cfa-www.harvard.edu/iau/mpec/K03/K03W41.html
</a>.

<br>

[2] MPEC 2003-Y78: Daily orbit uptade (2003 Dec. 27 UT) [online]. [cit. 2005-02-23].
<a href="http://cfa-www.harvard.edu/iau/mpec/K03/K03Y78.html">
http://cfa-www.harvard.edu/iau/mpec/K03/K03Y78.html
</a>

<br>

[3] IAUC 8485 [online]. [cit. 2005-02-23].
<a href="http://cfa-www.harvard.edu/iauc/08000/08485.html">
http://cfa-www.harvard.edu/iauc/08000/08485.html
</a>.

O nás

SMPH sdružuje profesionální i amatérské astronomy, se zájmem o drobná tělesa Sluneční soustavy. Pořádá pozorovací expedice, semináře, popularizuje astronomii a poskytuje pomoc začínajícím pozorovatelům.

Kontakt

Jakub Černý: 
kaos@kommet.cz

Podpořte naši činnost darem 60 Kč